Mannheim, Karl (1893-1947) Sociolog madarského původu, uznávaný inovátor sociologie vědění. Do roku 1933 působil v Německu, poté v Anglii. Mannheim byl dvakrát nucen hledat si nový domov, poprvé v roce 1919 v důsledku kontrarevoluce v jeho rodné Budapešti a znovu v roce 1933 kvůli národně socialistickým opatřením proti "nepřátelským" profesorům. Deset let strávil jako badatel a soukromý docent příležitostně přednášející na universitě v Heidelbergu, poté byl jmenován - díky svým živě diskutovaným publikacím o politickém prvku v poznání a společenských základech poznání . - profesorem sociologie ve Frankfurtu (1930).
Po nucené emigraci v roce 1933 přednášel sociologii na Londýnské ekonomické škole (London School of Economics) a rok před svou smrtí se stal profesorem Vzdělávacího institutu (Institute of Education) při Londýnské universitě. Během svého pobytu v Anglii se proslavil svou obhajobou rozsáhlého plánování společenského vzdělání, v němž viděl odpověď na obecnou krizi, jejímiž příznaky byly, jak se domníval, i události v Německu (viz Člověk a společnost [Man and Society]).
Po počátečních studiích o filosofii a sociologii kultury ovlivněných Georgem Simmelem, Gyorgy LUKÁCSEM a Alfredem Weberem (viz Struktury myJlení [Structures af Thinking]) se Mannheim konkrétněji zaII měřil na společenské dimenze myšlení. Souhlasil s marxistickým tvrzením, že všechny podoby moderního myšlení mají jeden formativní princip, který je volní a politický, a že je lze nejlépe interpretovat v jejich vztahu ke kolektivním společenským činitelům, jimž mohou být různými zpítsoby připisovány. Zastával však názor, že pročištění a generalizace tohoto marxistického vhledu do "ideologické" povahy myšlení přinese politicky neutrální "sociologii vědění", jejíž uplatnění by mohlo položit základy pro "politickou vědu" (viz Kettler a koL). Konfliktní skupiny mohou být dovedeny k poznání předpojatosti svých perspektiva komplementární předpojatosti náhledů svých oponentů, což otevře cestu k "syntetickému" společnému poznání převládající historické situace a realistickému zhodnocení aktuálních možností (viz Ideologie a utopie [Ideology and Utopia]).
Kromě těchto obecných tezí se Mannheim zabýval množstvím jiných problémít - sociologickou interpretací intelektuální tvorby, včetně společenské formulace a funkce konzervativního myšlení (Konzervatismus [Conservatism]) a ekonomického úsilí (Eseje [Essays]), stejně jako významem utopických zápasů (Ideologie a utopie), generačních rozdílů a intelektuální konkurence (Eseje) pro utváření myšlení. Obzvláště kontroversní byly jeho snahy charakterizovat funkci a poslání intelektuálů a rozlišit mezi ideologickým a utopickým myšlením (viz Ideologie a utopie; Meja a Stehr). Mannheim psal pouze eseje, záměrně experimentoval s navzájem nesouvisejícími teoretickými pokusy o zpracování svých základních témat a odkládal nikdy nevyřešenou systematickou integraci svého myšlení. To poněkud mátlo a rozdělovalo jeho mnohé komentátory - sociologové čerpali z jeho inovací v sociologické analýze věroučných systémů, ale nepřikládali důležitost jeho spekulacím o filosofických problémech vztahu poznání a politiky, zatímco teoretiky společnosti podněcovaly jeho ideje o aktivním a historickém charakteru společenského poznání. První kritizovali především Mannheimův způsob specifikace objektů sociologické interpretace i koncepční a metodologické nepřesnosti v interpretační práci samotné (viz Merton). Mezi druhými se stále opakují námitky vztahující se k Mannheimově historizující strategii pro zdůvodnění kognitivního statutu ideologií či "syntézy" (viz HISTORISMUS). Často je mu vyčítáno, že sklouzl do zvláštní formy relativistického bludného kruhu ("MannheimÚv paradox") (viz Meja a Stehr). Je-li na Mannheimovo dílo pohlíženo v kontextu současné hermeneutické metody (viz Simonds) a ve vztahu k nedávným výzkumÚm "t'unkcionalistických" teorií pravdy (viz Ludz), ukazuje se jeho "experimentalismus" přínosnější než pozice, o něž se opírají jeho nejvýznamnější kritikové. DK odkazy
t Kettler, D., Meja, V. Stehr, N.: Karl Mannheim. Chichester, Sussex: Ellis Horwood. 1984.
Ludz. P.c.: IdeoloKiebeKritlund marxistische Theorie. Op1aden: Westdeutscher, 1976.
Mannheim, K.: Ideologie a utopie, přel. D. Prokop. Bratislava: Archa, 1991.
_: Man and Society in an Age 01' Reconstruction. Londýn: Routledge, 1940, _: Essays on the Sociology 01' Knowledge. New York: Oxford University Press, 1952.
_: Structures 01' Thinking. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1982.
_: Conservatism. Londýn: Routledge & Kegan Paul,1986.
Meja, V. a Stehr, N.: The Sociology 01' Knowledge Dispute. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1987.
Merton, R.K.: The Sociology 01' Science. Chicago: University of Chicago Press, 1972.
t Simonds, A.P.: Karl Mannheim's Sociology 01' Knowledge. Oxford: Clarendon Press, 1978. literatura
Loader, c.: The Intellectual Deve!opúment f!ť Karl Mannheim. Cambridge: Cambridge University Press,1985.